Aikido je japonské bojové umění vytvořené panem Morihei Ueshibou v první polovině 20. století.
Morihei Ueshiba, zakladatel aikido se narodil 14.12. 1883 ve městě Tanabe. Pocházel ze staré samurajské rodiny.
Podle tradice se jeho výchova odehrávala v duchu budhismu a podle pravidel bušidó. V osmnácti letech se začíná učit džúdžucu. Prvním mistrem byl Tokuzaburó Tozawa z Kitorjú džúdžucu. Ve dvaceti letech studoval Jagjúrjú kendžucu u mistra Masakacu Nakie, kde se naučil používat bokken. Zúčastnil se rusko-japonské války (1904-1905). Dále pokračoval ve výcviku džúdžucu a ve škole šermu Šinkagerjú. Japonský šerm ho velice přitahoval, avšak byl také zručný v technikách kopí a tyče. Časem proto došel k názoru, že ať člověk používá jakékoliv techniky či zbraně, používá a řídí se stejnými principy.
V roce 1911 se začal věnovat aikidžucu pod vedením Sókaku Takedy, od něhož v roce 1916 získal osvědčení o mistrovství a svolení vyučovat.
Po smrti otce v roce 1918 se dalších šest let věnoval náboženství. Denně meditoval několik hodin, někdy pod vodopádem. V roce 1922 se vydal na cestu do Číny, za účelem vytvoření nové náboženské sekty. Byl ovšem podezříván ze špionáže a dokonce uvězněn a odsouzen k smrti. Až po zásahu japonského konzula byl těstě před popravou propuštěn.
Po návratu do Japonska Ueshiba začíná učit bojová umění. Navštěvuje ho hodně lidí, nejen za účelem učení, ale také proto, aby ho vyzvali na souboj. Pro Ueshibu je však snadné jakýkoliv útok odrazit. V roce 1926 založil školu v Tokiu. Během druhé světové války Ueshiba farmařil a po válce se vrátil k vyučování veřejnosti.
V roce 1925 začal Ueshiba vytvářet aikido. Postupně stanovil cíl aikido – nalézt a prohloubit vztah k energii, která uvádí do chodu celý vesmír. Ueshiba byl člověk vyjímečných schopností, který do škály technik Daitorjú vnesl techniky dalších škol bojových umění a celkovou modifikací vytvořil své moderní aikido.
Postupně se dotvářely jednotlivé stránky aikido, pro které jeho zakladatel používal nejprve názvy aiki no miči (cesta aiki), aiki džúdžucu (jemné umění aiki) a aikibudo (bojové umění aiki). V roce 1942 pojmenoval své bojové umění aikido.
Přestože je aikido velmi mladým uměním, vychází z umění starých několik století – kendžucu, džúdžucu, jaridžucu, aikidžucu atd. Ueshiba chtěl, aby se aikido vážně studovalo k dosažení harmonie v životě, nikoli jen jako sebeobrana.
Po obsazení Japonska americkou armádou byla výuka bojových umění pozastavena a po zrušení zákazu se aikido začalo znovu učit. Ueshiba brzy pochopil, že vskutku kritické střetnutí člověka není ve fyzickém boji, ale spíše ve vnitřní konfrontaci se silami, jež člověka odvádějí od harmonie s duchem přírody.
V roce 1955 začaly první veřejné ukázky aikido. V roce 1960 byla Ueshibovi udělena medaile japonské vlády za úsilí při zrodu a zavedení aikido.
Morihei Ueshiba, zakladatel aikido zemřel 26. 4. 1969 ve věku 86 let, dva roky po vybudování tokijského Aikikai, které se stalo centrem výuky aikido.
Na znamení úcty je portrét zakladatele v každé tréninkové hale aikido po celém světě.
Aikido vzniklé v rodině Ueshiba řídí její člen. Pro technickou stránku aikido je představa této rodiny rozhodující, proto se po smrti zakladatele stal hlavou Aikikai jeho syn Kiššómaru Ueshiba. Po jeho smrti (4. ledna 1999) nastoupil jeho syn Moriteru a poté jeho vnuk Morihiro.
Pro zakladatele se po celém světě užívá termín ósensei (velký učitel), aniž by se uvedlo jeho jméno. Každý aikidista ví, že se jedná o Moriheie Ueshibu. Kisshomaru Ueshiba byl za života svého otce jmenován wakasensei (mladý učitel). Současný dóšú (hlava dóžó) je Moriteru Ueshiba. Je jisté, že on, jeho syn i vnuk budou řídit aikido tak, jak je chápe rodina Ueshiba.
Šíření aikido mimo Japonsko
První, kdo rozšířil aikido do světa byl v roce 1953 jeden z nejnadanějších žáků zakladatele Koiči Tohei. Při své návštěvě USA vzbudil značný zájem zvláště proto, že se utkal s pěti nejlepšími džudisty Spojených států, kteří na něj současně útočili a které přesto dokázal hladce porazit.
Do Evropy přinesli aikido japonští učitelé Močizuki a Abe. Necvičili je však v čisté formě, ale ve spojení s technikami džúdžucu. Oba působili převážně ve Francii. Postupně začali do Evropy přijíždět další učitelé, většinou nejlepší z tzv. vnitřních žáků (učideši), kteří při svém několikaletém výcviku v domě mistra bydleli a žili. V současnosti má každá aikidisticky významná země japonského učitele (případně dvojici), který je zodpovědný za vývoj aikido po technické stránce. Například v Rakousku Iwamoto a Jošida, v Belgii Sugano, ve Velké Británii Kanecuka, ve Francii Tamura, v Itálii Fudžimoto a Hosokawa, ve Španělsku Kitaura, ve Švédsku Ičimura a Tomita, ve Švýcarsku Masatomi Ikeda, v Německu Asai.